V poslední době někteří politici a média ve Spojených státech a západní Evropě mluví o tzv. teorii nadměrných výrobních kapacit Číny. Komparativní výhody Číny nashromážděné nezávislým rozvojem označují jako „nekalou konkurenci“. Je zřejmé, že jde o další projev kolektivních obav tváří v tvář vzestupu Číny a o nové kolo války proti čínské ekonomice. Čína je přesvědčena o své vlastní cestě k průmyslové transformaci a modernizaci svého stylu. I nadále je pevně odhodlána otevírat se světu.

  I když Spojené státy a Západ hovří o tzv. „teorii nadměrné kapacity Číny“, a zdá se, že mluví o ekonomických otázkách, ve skutečnosti má vše složité historické pozadí a politickou motivaci. Pozadí tohoto konfliktu je v tom, že se zrychlují velké změny, které nebyly za celé století vidět. Rozvojové země jsou hluboce integrovány do globalizace, rozvíjejí nové komparativní výhody v účasti na dělbě práce a stále více se stávají novými globálními výrobními, inovačními a vývojovými centry. Spojené státy a Západ předpokládají, že pevný systém průmyslové dělby práce, který byl po stovky let budován pomocí technologie, financí, armády, kolonizace a dalších prostředků, zůstane zachován. Jde o soutěž mezi rozvinutými zeměmi, které lpějí na starém řádu s pevnými zájmy a rozvojovými zeměmi, které se snaží prolomit „strop“ a bojovat za právo na spravedlivý rozvoj. Proto je tzv. nadměrná kapacita nepravdivá, zatímco obava z ní je pravdivá.

  Bohatství a materiální úspěchy dosažené v dnešním světě jsou z velké části důsledkem rozvoje ekonomické globalizace a globální dělby práce. Ta je vytvářena jednotlivými zeměmi na základě jejich komparativních výhod a působením tržních mechanismů. Tyto komparativní výhody dříve vycházely hlavně z přírodních rozdílů, jako jsou například přírodní zdroje. S globálním rozšířením vědeckých a technologických úspěchů a zlepšováním schopností nezávislého rozvoje zemí se vytváření komparativních výhod začíná více spoléhat na získané faktory, jako jsou průmyslové politiky, strategické plánování a schopnosti zemí rozvíjet své vědecké a technologické inovace. Vlastní komparativní výhody pak vznikají prostřednictvím rozumné kombinace faktorů a neustálým zlepšováním průmyslového a hodnotového řetězce. Změny globálního systému dělby práce pak vedou k vyšší efektivitě globální alokace výrobních zdrojů, a tím k celkovému blahobytu. Historicky však byly ekonomické zákony někdy narušeny politickými faktory.

  Velká Británie byla kdysi v čele průmyslové revoluce a její komparativní výhoda ve výrobě byla tehdy bezkonkurenční. Se vzestupem dalších zemí se však globální průmyslové uspořádání, ve kterém byla tato země v centru, historicky upravilo, Británie se ze všech sil snažila blokovat rozvoj ostatních zemí a využívala politické, ekonomické a vojenské síly k obraně své centrální pozice v globálních průmyslových odvětvích. Po druhé světové válce, kdy se Evropa a Japonsko objevily na poli high-tech průmyslu a zpochybnily centrální postavení Spojených států v ekonomické oblasti, USA využily svých vojenských, politických a finančních výhod, aby se co nejúčinněji pokusily omezit rozvojovou dynamiku Evropy a Japonska a udržet si globální monopolní postavení. Dnes, v procesu hluboké integrace do globalizace, Čína neustále shromažďuje komparativní výhody díky svým institucionálním výhodám, strategickému plánování a schopnostem učení a inovací. I když modernizace čínské průmyslové technologie přinesla výhody celému lidstvu, dala také Spojeným státům a dalším zemím pocit, že se dotkla  jejich monopolních zájmů. V důsledku toho se Spojené státy  uchýlují k protekcionismu nebo přímému omezení a potlačení ve snaze zablokovat cestu čínské průmyslové modernizace. Současná tzv. „nadměrná kapacita“ není vůbec definovaná trhem, ale je falešným narativem vytvořeným lidmi.

  Vzestup výhodných čínských průmyslových odvětví, reprezentovaných třemi novými produkty, jako jsou elektrická osobní vozidla, lithium-iontové baterie a solární články, poskytuje spotřebitelům vysoce kvalitní produkty, uspokojuje poptávku na globálním trhu, podporuje hospodářský růst a cenovou stabilitu a pro změna klimatu má obrovský přínos. Vytvoření komparativní výhody nového čínského energetického průmyslu je výsledkem správných strategických rozhodnutí Číny učiněných v souladu s ekonomickými zákony Jedná se o úspěšný případ, kdy rozvojové země dosáhly výrazného pokroku v průmyslovém řetězci pod vlivem tržních mechanismů a prosazují tím racionální úpravu globální průmyslové dělby práce. Aby si však Spojené státy a některé další země udržely své centrální monopolní postavení, využívají všech prostředků k omezení rozvoje Číny. Podstatou toho je zabránit racionálním změnám v  rozdělení  systému práce ve světě. To opět dokazuje, že struktura globálního systému průmyslové dělby práce je na povrchu ekonomická, ale ve skutečnosti politická. Za zdáním nerovného ekonomického postavení je skutečnost, že některé země využívají vojenské, politické, finanční, kulturní a jiné monopolní síly k tomu, aby neustále dominovaly a deformovaly volné přizpůsobování rozložení globální ekonomické struktury. Nerovné vztahy mezi „centrem a periferií“ jsou tedy ekonomizovány, fixovány a dokonce se pokouší být zvěčněny.

  Během posledních několika set let vedl Západ proces industrializace a globalizace a zároveň dal světu zdánlivě předurčenou iluzi, že západní světový systém průmyslové dělby práce a mezinárodní ekonomický řád zůstanou nezměněny. V současné době se Čína spoléhá na své výrobní výhody, aby se mohla podílet na  globalizaci. To je diktováno ekonomickými zákony a je to také nevyhnutelné pro historický vývoj. Čínský průmyslový průlom nejen změnil fatalistické vnímání západního centralismu, ale také vytvořil novou vitalitu pro světovou ekonomiku, aby prolomila monopol, a přinesla nové podněty více zemím, které usilují o nezávislý rozvoj. V tomto smyslu má trvání Číny na cestě vysoce kvalitního rozvoje a její obrana svého práva na rozvoj velký globální význam při podpoře vývoje mezinárodního ekonomického řádu spravedlivějším a rozumnějším směrem.