Rusko-ukrajinský konflikt byl v Evropě nazýván „nejtemnější hodinou“, „předělem“ a „bodem obratu“ v evropské historii. Tvrdé sankce uvalené na Rusko Evropou odrážejí velkou důležitost zmíněného konfliktu pro Evropu. Konflikt může být podle hodnocení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona může být ještě „horší“, což se odrazí i v jeho dopadu. Není pochyb o tom, že tato krize Evropu změní.

Za prvé: temná mračna konfrontace mezi Evropou a Ruskem se znovu objevila

S koncem studené války a úspěchem prvního kola historické expanze EU a NATO na východ vyjádřil první dokument o bezpečnostní strategii vydaný Evropskou unií na konci roku 2003 radost z toho, že „Evropa nikdy nebyla tak prosperující a mírumilovná“, a prohlásil, že „rozsáhlá vojenská invaze již nehrozí“. Vztahy mezi EU a Ruskem v té době šplhaly na vrchol, což se odrazilo v plánu na „čtyři společné prostory“ (společný ekonomický prostor, společná svoboda, bezpečnostní a soudní prostor, společný prostor vnější bezpečnosti a společný vědecký, vzdělávací a kulturní prostor).

Konflikt mezi Ruskem a Gruzií v roce 2008 a krymská krize v roce 2014 však porozumění mezi Evropou a Ruskem zhoršovaly a vzájemná strategická důvěra klesala. Dlouhou dobou však Evropa ještě měla politický prostor pro uvolnění vztahů s Ruskem a zejména energetická závislost obou stran se místo poklesu zvýšila.

Poté, co se Bidenova administrativa Spojených států dostala k moci, pokračovala v posilování přítomnosti NATO a ignorovala obavy Ruska o bezpečnost v otázce Ukrajiny, což nakonec způsobilo, že rusko-ukrajinský konflikt vypukl způsobem, který zcela rozvrátil vnímání obou stran.

Jen několik dní po vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktu byly sankce EU vůči Rusku zvýšeny o tři úrovně za sebou a poprvé byla použita „finanční jaderná bomba“ SWIFT. Německo i EU porušily historická tabu a poskytly Ukrajině, jedné z konfliktních stran, smrtící zbraně, k evropským sankcím se připojily i Švýcarsko, Švédsko a Finsko a další země s neutrální tradicí. Evropské země poslaly své vojáky na východní hranici NATO, aby posílily vojenské odstrašení vůči Rusku. Na tomto pozadí je teorie „mozkové smrti“ NATO navržená Macronem v roce 2019 sebezničující a přípravy na válku znovu ožívají. Členské státy Evropské unie ze střední a východní Evropy stojí na přední linií pro konfrontaci mezi NATO a Ruskem. Navíc v jižních sousedních regionech EU, jako je Sýrie, Libye a Mali, se pozice mezi Evropou a Ruskem také přiostřují.

Za druhé: evropský rozvoj bude zmařen

V roce 2020 dosáhl objem obchodu mezi EU a Ruskem 174 miliard eur. V roce 2019 činil objem investic EU v Rusku 311,4 miliard eur. V roce 2021 činila závislost EU na ruském zemním plynu až 42 procent. Vzhledem k úzkému hospodářskému vztahu mezi Evropou a Ruskem se sankce EU vůči Rusku nevyhnutelně „obrátí proti“ Evropě. V důsledku konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou tlačí vysoké ceny energií a rostoucí ceny komodit evropskou inflaci nahoru. Evropské společnosti v Rusku stahují svůj kapitál. Evropské obchodní kanály jsou omezeny a riziko obstrukce dodavatelského řetězce se zvyšuje. Hluboce to ovlivňuje vyhlídky Evropy na zotavení po pandemii.

V současnosti EU zintenzivňuje zkoumání různých protiopatření, jako je pokračování uvolňování pravidel a omezení dluhu a deficitů členských států, přerozdělování stávající struktury fondů EU a kompenzace členským státům, které byly tvrdě zasaženy sankcemi.

Pro EU je nezbytně nutné, aby snížila nebo se dokonce zbavila své energetické závislosti na Rusku. V krátkodobém horizontu hodlá evropská strana řešit možnou nestabilitu v zásobování Gazpromu výrazným navýšením zásob zemního plynu a opětovným využitím uhlí ve velkém. Z dlouhodobého hlediska jde o opatření, jako je urychlení rozšiřování terminálů LNG, posílení dovozu LNG ze zemí mimo Ruska, jako jsou Spojené státy a Katar, a dovoz zemního plynu ze severní Afriky. Německá vláda tvrdí, že urychlí realizaci cíle plného využití obnovitelné energie. V mnoha zemích střední a východní Evropy, které silně spoléhají na Gazprom, se jaderná energie pravděpodobně stane hlavní energií při přechodu na „zelenou“ energetiku.

Nicméně vzhledem k vysoké závislosti Evropy na ruské energii nebude pro mnohé země reálné „zbavit se Ruska“ v krátkodobém horizontu. Také německý kancléř Scholz nedávno připustil, že pro Německo je těžké zbavit se Gazpromu jedním krokem. Zelená a digitální „transformace“ jsou přitom v posledních letech dva hlavní rozvojové cíle EU. Prudký nárůst vojenských výdajů stlačí výdaje evropských zemí na rozvoj. Urychlí ruský faktor proces zelené transformace, nebo jej zpomalí? To je v tuto chvíli velmi nejisté.

Za třetí: Budování strategické autonomie Evropy stojí před novými možnostmi

S prudkým zhoršením současné situace vystoupila do popředí mentalita „ruské hrozby“. Užší a hlubší svazky se Spojenými státy a NATO za účelem posílení omezování a odstrašování Ruska se mohou stát na dlouhou dobu důležitou politickou možností pro Evropu, ale v žádném případě nejde o možnost jedinou.

Evropa jasně viděla, že na začátku rusko-ukrajinské krize byla role Evropy jako důležitého hráče v evropské bezpečnosti téměř marginalizována. Po vypuknutí konfliktu byla hlavním nositelem ekonomických, sociálních a bezpečnostních ztrát. Evropa také vidí, že strategické zaměření USA na Asii a Tichomoří zůstává v době rusko-ukrajinského konfliktu nezměněna.

Evropa tedy musí čelit otázce, jak samostatně vyřešit svou budoucí bezpečnost a jak se vypořádat se silnými sousedy. Josep Borrell, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ve svém nedávném projevu v Evropském parlamentu otevřeně poukázal na to, že Evropa by měla co nejdříve podniknout konkrétní kroky v oblasti obrany a bezpečnostní otázky a převzít více odpovědnosti. Macron také veřejně vyzval EU, aby více investovala do vlastní bezpečnosti. Francie jako rotující předsednictví Evropské unie zařadila výše zmíněnou problematiku mezi klíčová témata summitu EU, který se konal 10. března. Tento měsíc bude také oficiálně zveřejněn pečlivě plánovaný dokument unie, který bude nejnovější strategickou a bezpečnostní reakcí EU na globální změny a novou situaci v Evropě. Důležitý bod obratu v německé vojenské a bezpečnostní politice podpoří vytvoření většího konsensu o budování evropské obrany dvěma hlavními silami EU, Francií a Německem.

Ale co je důležitější, EU by měla naslouchat hlasům všech stran a přemýšlet o tom, jak vybudovat skutečně vyvážený, efektivní a udržitelný evropský bezpečnostní systém, aby bylo skutečně dosaženo strategické autonomie EU a trvalého míru na evropském kontinentu.

Autorka je výzkumník z ústavu pro evropské otázky při Čínském institutu současných mezinárodních vztahů