V pátek 4. prosince zemřela ve věku 84 let literární historička a někdejší mluvčí Charty 77 Marie Rút Křížková. Z jejího životního díla je z literárního hlediska nejdůležitější, že se zásadní měrou zasloužila o vydání sebraných spisů Jiřího Ortena.

Marie Rút Křížková se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích, zpracovala korespondenci Jiřího Lederera a věnovala se řadě dalších témat. Její závěrečnou prací jsou vzpomínky s názvem Slyšet a odpovídat.

Vydat jednou celé Ortenovo dílo se Křížková rozhodla už ve druhé polovině 40. let. V roce 1947 vyšel první svazek Ortenova díla připravený Václavem Černým, po únoru 1948 už nebylo možné v tom pokračovat. „Orten mi změnil život, milovala jsem ho, znala jsem jeho verše zpaměti,“ vyprávěla před několika lety. Vysokou školu se rozhodla absolvovat proto, aby získala pro svou vášeň odborné zázemí.

Dálkově vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor čeština-pedagogika (specializace literární historie), který ukončila v roce 1968. „Jako studentka jsem o Ortenovi napsala závěrečnou práci na téma Prózy v kontextu Ortenova díla a prosadila jsem vydávání jeho próz v Severočeském nakladatelství. V letech 1966–1968 vyšly tři svazky,“ vzpomínala později.

Její vztah k básníkovi byl opravdu velmi osobní. Sama vzpomínala, že při cestě Prahou se v roce 1940 bezdůvodně plakala v místech, kde o rok později Jiřího Ortena srazila německá sanitka. „teprve mnohem později jsem pochopila, že tehdy jsme se s Jiřím v tomto životě navždycky minuli,“ uvedla v knize Slyšet a odpovídat.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Marie Křížková sblížila s bratrem Jiřího Ortena Otou Ornestem (původně se bratři jmenovali Ohrensteinovi). „Seznámili jsme se, když jsem psala svou diplomovou práci a shromažďovala jsem Ortenovy rukopisy. Ty měl právě Ota. Za války ztratil většinu rodiny a já jsem pak byla jediná, s kým o ní mohl mluvit. Díky tomu, že jsem znala nejen Ortenovo dílo, ale také příběh jejich rodiny, jsme měli mnoho společného. A tak přerostlo naše přátelství v milostný vztah, z kterého se narodila Ester,“ řekla později o tomto vztahu.

Po roce 1989 se podílela na přípravě sedmi z celkem devíti svazů Ortenova díla.