Hudebnice a literátka, která dosud vydala jednu prozaickou a jednu básnickou sbírku, navazuje ve své aktuální knize básní na tu předešlou, jež vyšla v roce 2017 pod názvem Kolibří úsměv. Z ní, stejně jako z té nynější, vycítí poučený čtenář autorčino hudební cítění i vzdělání. Je patrné na hře se slovy, jejímž výsledkem je výrazná zvukomalebnost veršů, pro básně je dále příznačný vnitřní neklid, výrazná symbolika a silný duchovní rozměr.

Aktuální sbírka Do bouře je snad jen o něco naléhavější, ale i nadějeplnější než sbírka předešlá. Opět se tu objevuje antropomorfizovaná příroda, temnota, ale i příslib svítání, pády i vzestupy, cesta odnikud někam, už ne nikam.

 

Ukázka z knihy:

 

Do bouře

 

sotva lapá po dechu

mokří vlci

 

úpí

slyší to v horách

pastevci ovcí

 

Země hltavě pije

 

 

Tam se nesmí

 

bez peněz

 

jsi menší než ti jiní,

kteří v tancích jezdí

 

a přitom nejsou v zóně válečné

 

 

Dunaj láká

 

ke dnu

po hladině se projít

bez vesel

člunu nebo lodě

 

nejsme však Svatí

jsme pouze lidé

 

 

Ve sklepě

 

neviditelný skelet

stékají kapky smůly

zdi v nářku bezvědomí

 

světla by ráda zhasla

život se jim zkracuje

 

zatímco venku

pestrobarevní skotačí

 

ani nezačal karneval

 

 

 

Hořčičné zdi

 

klobásy by mohly spát v postelích

 

také na zemi

 

by dlaždice je chladily

 

 

Rozumíš jim

 

oni Tobě

 

staví se mezi vás

bezejmenná zeď

 

 

Proti zdi

 

– ženě s šátkem

bez něj

 

s dítětem

bez něj

 

– muž, který nevidí

proč se tolik škaredí?

slyší kýchnutí velblouda

 

– proti cizincům

 

proč?

 

pro slepičí kvoč

 

 

Příliš

 

dlouho

 

ví, co říct

 

vděk prodá

za dva chybějící racky

 

není tu ptactva dosti

 

takže hodně draho

 

jinde mluví

 

vůně citronové trávy z řeky

 

 

Bez labutí

 

kalamář se vylil do řeky

to ony nerady

 

psát na vodu odmítají

 

slova by uplavala do jiné země

 

 

Ohňostroj

 

cvrček a vyplašený netopýr

 

oslava nového

 

v září

 

když ten lednový jsi propásl

 

Pražská rodačka Anna Brikciusová se od dětství věnovala hře na violoncello a později tento obor vystudovala na pražské konzervatoři. Dnes vystupuje mimo jiné se svým bratrem Františkem, s nímž tvoří violoncellové Duo Brikcius. V roce 2015 jí vyšel soubor drobných povídek Eutanazie, v nichž poněkud pobaveně pohlíží na svět kolem sebe, který nahlíží z různých úhlů pohledu. V rozsáhlejší próze se nevyhne ani odvážnému pohledu na jeden z aktuálních fenoménů doby, jenž dal celé knížce název. O dva roky později vyšla její básnická sbírka Kolibří úsměv, v níž nezapřela svoje hudební cítění i vzdělání.

 

Nakladatelství Bor, Liberec, 2020, 1. vydání, brož., 64 stran.