Jméno Staša Fleischmannová (1919–2020, rozená Jílovská) sice není tuzemské veřejnosti příliš známé, ovšem jak před několika lety ukázalo vydání jejích memoárů nazvaných Vrstvami (Torst 2014), patřila k lidem, jejichž životem takříkajíc prošly dějiny české kultury 20. století a ještě si s nimi potykaly.

Byla vnučkou známého politika a nakladatele Julia Grégra, dcerou populárního zpěváka Rudolfa Jílovského z kabaretu Červená sedma, manželkou básníka, překladatele a diplomata Ivo Fleischmanna, takřka do rodiny patřili Ferdinand Peroutka, Milena Jesenská, Adolf Hoffmeister či Josef Šíma a výčet všech jejích přátel a známých z řad nejen české, ale i francouzské kulturní elity by nebral konce. Ona sama byla profesionální fotografkou (žačkou Jaromíra Funkeho) a autorkou ceněných koláží. Jedním z jejích synů je současný český velvyslanec ve Francii Michel Fleischmann.

Ve svých publikovaných vzpomínkách se projevila jako autorka nadmíru poctivá a skromná – jejím prvořadým cílem bylo očividně představit či připomenout osobnosti jí tolik drahé a nám tak vzdálené, případně též poopravit některé mylné představy o nich dnes panující. V pětici kapitol zachytila patero klíčových etap svého bohatého života, oddělených vždy nějakou zásadní (osobní či historickou) událostí – příchodem na Státní grafickou školu, rozvodem jejích rodičů, koncem druhé světové války, srpnem 1968 a nakonec smrtí milovaného (druhého) manžela v roce 1997.

Pokud jde o jednotlivá kulturní prostředí, do nichž Staša Fleischmannová v průběhu svého života postupně zavítala, jejich množství a různorodost je vskutku nevšední, na čemž má svůj podíl jak značná rozvětvenost její rodiny, tak pohnutý osud autorky samotné. Pocházela takříkajíc z dobré rodiny, vedle Julia Grégra byl jejím dědečkem též Ladislav Prokop Procházka – význačný lékař, politik, hudební skladatel a také spisovatel, známosti jejího otce Rudy Jílovského sahaly od pražské bohémy až po masarykovce, pozdější matčin přítel Adolf Hoffmeister rozšířil okruh rodinných přátel o početný zástup levicově orientovaných umělců spjatých s Devětsilem, dlouholetý pobyt v Paříži (zprvu kvůli zaměstnání manžela, po okupaci Československa následkem emigrace) pak autorce přinesl řadu známostí s francouzskými intelektuály a umělci.

Život Staši Fleischmannové ovšem nebyl v žádném případě idylický, to by jej nesměla prožít v Evropě dvacátého století. Historický vývoj a zvůle mocných se přičinily o to, že za své nevšední zážitky a obohacující vztahy musela nejednou zaplatit nemalou cenu – její první manžel Bedřich Stern zahynul v koncentračním táboře, po odchodu do exilu se její rodina musela potýkat s existenčními problémy atd. Snad i proto uvykla hájit pravdu za všech okolností a svádět za ni boj též ve jménu druhých, což dokládají četné pasáže její knihy, v nichž se s překvapivou vehemencí ohrazuje proti jakýmkoliv nepravostem páchaným na svých blízkých.

Její sestra-dvojče Olga Housková (1919–2015) byla rovněž fotografka a také ona přispěla na sklonku života k opožděnému seznámení české společnosti s osudy této výjimečné rodiny, a to knihami Sny (Torst 2015) a Rodinné album (Paper Jam 2019). Ji samotnou formovalo Osvobozené divadlo a působení v časopisu Mladá kultura (spolu s Jiřím Ortenem, Kamilem Bednářem ad.), v letech 1939–1949 provozovala se svou sestrou fotoateliér, roku 1956 nastoupila jako archivářka a fotografka do Divadla na Vinohradech, kde strávila šestnáct let (a její manžel coby herec skoro čtyřicet), a v neposlední řadě prožila šťastné manželství a vychovala tři dcery (o syna záhy přišla) v nelehkých podmínkách komunistického režimu, zbavena opory v podobě své milované sestry, která s rodinou emigrovala a přes dvacet let žila ve Francii. 

Pohřeb zesnulé fotografky se uskuteční 5. února v obřadní síni na Olšanských hřbitovech.